Zavedení digitální daně na území České republiky

V současnosti řadíme mezi velké nadnárodní korporace čím dál více internetových společností. Zdálo by se, že by „boom“ těchto firem měl již dávno odeznít. Vždyť internetoví giganti (např. Google či Facebook) na trhu působí již řadu let. Přesto každý rok slýcháváme o stále nových a nových internetových společnostech s obraty v řádech miliard EUR (Uber, Spotify, Netflix). V době, kdy lze založit firmu za pár minut z pohodlí domova a sehnat investory přes crowdfundingové portály v řádu dní, je očividné, že se společnost zatím ani neblíží konci obrovského vzestupu internetových gigantů.

V souvislosti s obrovskými obraty, které tyto korporace každoročně zaznamenávají, rostou tendence konkrétních států či mezinárodních organizací uvalit daňovou povinnost na jejich výdělky. Současně však neexistuje konkrétní mezinárodní politika s cílem sjednotit daňové postupy vůči těmto gigantům. Sice existují tendence pro mezinárodní daňovou optimalizaci internetových společností, ty jsou ovšem velmi pozvolné. Některé státy tak přikročily k vlastní daňové optimalizaci.

Mezi jednotlivce, kteří zavádí vlastní daňová pravidla vůči internetovým společnostem, můžeme nově zařadit i Českou republiku. V současnosti se projednává návrh na zavedení tzv. digitální daně, která má sloužit jako daň tzv. vyrovnávací (opatření pro vyrovnání podmínek pro tuzemské a zahraniční podnikatele). Např. společnost Seznam v České republice ročně odvede na daních zhruba 180 milionů korun, zatímco Google něco kolem 8 milionů.[1]

Cílem tohoto opatření je uvalit 7% korporátní daň na zmíněné nadnárodní giganty, kteří sice působí na území České republiky, ale své tržby daní mimo něj. Aby společnost spadala pod takovéto opatření, bude muset splňovat 2 následující podmínky:

1. celosvětový obrat ve výši minimálně 750 milionů EUR (cca 19 miliard korun)
2. obrat zdanitelných služeb na území České republiky ve výši alespoň 50 milionů korun

Daň bude dopadat na tyto činnosti:

• -> umísťování cílené reklamy na digitální rozhraní zaměřené na uživatele tohoto rozhraní
• -> využívání mnohostranných digitálních rozhraní, které umožňují uživatelům vyhledávat jiné uživatele a interakci s nimi (typicky Airbnb) a která mohou usnadňovat poskytování služeb nebo dodávání zboží mezi uživateli
• -> prodej dat shromážděných o uživatelích a generovaných činností uživatelů na digitálních rozhraních

Důležité přitom je, že za základ daně se budou považovat pouze ty služby, které se budou vztahovat na české uživatele.

Legislativní záměr vyvolal velkou vlnu nevole, a to převážně mezi subjekty, kterých se má dotknout. Ti se brání tím, že se takové opatření negativně projeví na evropském trhu na hospodářské úrovni, technickém vývoji a zaměstnanosti.

Pro Českou republiku by se výnosy z této daně ročně měly pohybovat kolem 5 miliard korun ročně, přičemž v roce 2020 (kdy má od poloviny roku opatření vstoupit v platnost) kolem 2 miliard korun. Jsou tak tedy jasně patrné tendence daňové optimalizace na národní úrovni, přičemž na té mezinárodní je komplexní úprava zatím spíše utopií a v dohledné době ji nelze očekávat.

[1]Google má totiž oficiálně sídlo pro podnikání na území Evropy v Irsku. České zastoupení této společnosti se tak brání tím, že jsou organizační složkou, která má na starosti pouze marketingové služby.