Daňové ráje napříč všemi kontinenty

Belize, Seychelly, Hong Kong, Kypr, Gibraltar. Apple, Google, Nike, Microsoft, Citigroup. To, že mnohdy tropická soustroví lákají nadnárodní giganty právě do svých jurisdikcí není žádnou novinkou. Právě tato skutečnost je často předvolebním argumentem politiků napříč celou Evropskou Unií. Zmiňují daleká soustroví, kde převádí zahraniční investoři své zisky a obírají tak státy jejich původu o příslušné daně. Přitom realita je mnohdy jiná. A mnohdy nemusíme při honbě za takovou jurisdikcí ani opustit samotnou Evropu…

Problematika tzv. daňových rájů je v poslední době vděčným tématem. Jako daňový ráj je označována ta země, která má pro určitou skupinu firem natolik výhodné daňové podmínky (často s možností nulového zdanění), že přiláká zahraniční kapitál. Synonymem pro daňové ráje se za poslední léta stala především karibská soustroví či mnohé asijské země. Alespoň tak to vnímá Evropská unie. Je vcelku pochopitelné, že se EU skrze národní, ale i unijní legislativu snaží tento trend potlačovat a držet tak kapitál (a především jeho zdanění) na svém území. Ovšem i sama EU (potažmo Evropský Hospodářský Prostor) několika velkými hráči na poli daňových zvýhodnění disponuje.

Dle organizace Tax Justice Network totiž situace v oblasti daňových rájů rozhodně není tak černobílá, jak ve své zprávě tvrdí Evropská Komise. Tax Justice Network totiž za lídra ve světě daňových rájů označuje Velkou Británii, která by na tomto relevantním trhu měla zabírat prakticky celou třetinu. Samotné Britské soustroví tak velkým hráčem sice není, ale zámořská území spadající pod jeho jurisdikci už ano. Především jde o Bermudy, Britské Panenské Ostrovy a Kajmanské ostrovy.

Pro nalezení daňového ráje dokonce není třeba opustit starý kontinent. Takové Švýcarsko, Lucembursko či Nizozemsko za určitých podmínek dokáží své daňové sazby optimalizovat pro zahraniční společnosti velmi blízko k hodnotám, které nabízejí zmíněné exotické země. Velkým plusem v těchto jurisdikcích pak bývá stabilitia, předvídatelnost a dobrá pověst daného právního prostředí. Právě z těchto důvodů se v posledních letech těší velké oblíbenosti pevninská část Nizozemského království u českých firem, které zde (paradoxně mnohdy navzdory vyššímu zdanění) táhne ochrana investic a svého kapitálu.

Dle indexu organizace Tax Justice Network více než polovinu světového objemu transakcí vedených přes daňové ráje zaujímají v souhrnu Bahamy, Singapur a ostrov Jersey. Samozřejmě mezi ně řadíme tradičně i Hong Kong. Nic by na tom neměly změnit ani současné protivládní protesty, které v tomto území (spadající pod jurisdikci Číny) v současnosti probíhají.

Celkový objem finančních prostředků, které společnosti ročně vyvedou přes daňové ráje se odhaduje zhruba na 600 miliard amerických dollarů. To je pro představu zhruba 9-násobek ročního rozpočtu České republiky.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že se EU ve vztahu k daňovým rájům chová vcelku pokrytecky. Na straně jedné proti nim okázale bojuje, ale na straně druhé sama některé z nich tvoří. EU se však obhajuje tím, že na seznam „neakceptovatelných“ daňových rájů zařazuje pouze ty země, které s ní odmítají spolupracovat. Dle názoru Evropské Komise sama EU přitom proti evropským daňovým rájům vystupuje také. Například v posledních letech přinutila Lucembursko či Irsko k dodatečnému vybrání miliardových daní, jejichž úlevy byly poskytnuty nadnárodním subjektům. Tento postup EU tak vyhodnotila jako nezákonnou subvenci a v souladu s tím i jednala. Z hlediska celkové vnitrounijní úpravy daňové problematiky však situace uvízla na mrtvém bodě. Jelikož daně jsou již dle zřizovacích smluv EU velmi citlivou problematikou, jakákoliv unijní úprava v tomto smyslu musí být přijata jednohlasně. Samozřejmě jednotlivé státy, které ze své specifické daňové legislativy čerpají výhody, tento počin vytrvale blokují.

Jedinnou možností tak v současnosti zůstává regulace OECD, která se snaží zavést jednotnou daň z příjmu právnických osob ve výši 3 %. To je ale dle mnohých odborníků přístup nerealizovatelný.

Tendence omezit daňové ráje existují již dlouhou dobu. Jedná se o vděčné téma pro politiky. Ti tak sice na jedné straně vytvářejí pocit, že se problematika daňových rájů se blíží ke konci. Na druhé straně však mnohdy tento způsob daňových úlev sami podporují. Co v tomto směru přinese budoucnost samozřejmě není jisté. Lze ale vcelku s jistotou poznamenat, že problematika regulace daňových rájů je natolik složitá a komplexní, že potrvá desetiletí, než k nějaké komplexnější úpravě dojde. Přitom stále převažuje názor, že se daňových rájů do buducna společnost „nezbaví“.