Daňová optimalizace

Daňová optimalizace je dnes velmi často diskutovaným tématem. Daňová zátěž je pro mnoho firem výraznou překážkou, a proto není divu, že se v mnoha  případech snaží ulehčit svým daňovým povinnostem, jak je to jen možné. Je však potřeba uvědomit si, že daním se nejde nikdy zcela vyhnout.

Naopak je ale možné poměrně efektivně optimalizovat daňovou povinnost a snižovat si tak daňovou zátěž. Optimalizace daní je široký pojem, který v sobě skrývá množství postupů a procesů, často z mnoha odlišných oborů. Společným jmenovatelem a cílem je snížení daňové zátěže daňového subjektu, tedy fyzické nebo právnické osoby, která má daň odvádět a která se svou daňovou povinnost snaží optimalizací ovlivnit.

S ohledem na typ daňově povinného subjektu, obor činnosti a další důležité faktory je možné efektivně snížit daňovou zátěž. Je však potřeba znát jednotlivé faktory důležité pro daňovou optimalizaci. Jen tak je možné docílit maximální účinnosti daňové optimalizace za současného splnění všech povinností, které jsou nutné pro soulad daňové optimalizace se zákonem.

Možností, jak daňovou optimalizaci provést, je nicméně vícero, a tak schopný daňový odborník dokáže nalézt individuální řešení, které maximálně sníží daňovou zátěž a zároveň nastaví daňovou optimalizaci tak, aby byla zcela v souladu se zákonem

Daňová optimalizace je pojem, který bývá často nesprávně zaměňován s krácením daní a dalšími nelegálními aktivitami. Je potřeba důrazně upozornit, že daňová optimalizace je zcela legální metodou využití možností právního řádu k omezení daňové zátěže a ke snížení některých daní. Při komplexní znalosti relevantních předpisů i rozhodovací praxe orgánů veřejné moci je daňová optimalizace bezpečnou metodou snížení daňové zátěže, která je z podstaty věci v souladu se zákonem.

Daňová optimalizace totiž přímo využívá možností, které zákon poskytuje. Pokud by je neposkytoval, nejednalo by se o daňovou optimalizaci, nýbrž právě o krácení daní. Ke krácení daní tak může dojít buď úmyslně, nebo v důsledku neznalosti relevantních předpisů, nikdy ne však v rámci správné daňové optimalizace.

V rámci daňové optimalizace se tedy nejedná o nelegální činnost a účelem daňové optimalizace není vyhýbat se daním nelegální cestou, jak bývá často laicky prezentováno. Je zřejmé, že daně jsou natolik výraznou zátěží, že se je daňově povinné subjekty snaží eliminovat nebo alespoň snížit často i nelegální cestou, tedy vyhýbáním se daňové povinnosti a obdobnými nelegálními aktivitami. V tu chvíli však již nejde o daňovou optimalizaci a je nezbytné mezi těmito pojmy striktně rozlišovat.

Jaké jsou způsoby daňové optimalizace?

Daňová optimalizace je často zaměňována s využíváním daňových rájů. To je ale zavádějící, neboť možnosti daňové optimalizace sahají daleko za hranice daňových rájů. Přesněji spíš mnohem blíže k daňovému domicilu (místu, kde plní subjekt svou daňovou povinnost) konkrétního subjektu. Snížení základu daně, tedy hlavní nástroj daňové optimalizace totiž běžně používá drtivá většina daňových poplatníků. Zejména jde o:

• uplatnění nákladů, které přímo souvisejí s výdělečnou činností, 
• uplatnění slevy na dani,
• využití daňového zvýhodnění.

Příkladem je třeba obyčejná základní sleva na poplatníka, kterou zaměstnanci získávají, pokud podepíšou prohlášení poplatníka (dobře známý „růžový formulář“). Je tedy zřejmé, že daňová optimalizace je pevně spjata se systémem daní a sám zákon ji předpokládá a považuje za prospěšnou. Kdyby ne, nepřicházel by s instituty jako paušální daň nebo paušální náklady, které přímo předpokládají nebo alespoň připouštění, že si je daňový subjekt vybere, pokud pro něj budou výhodnější a pohodlnější než jiný způsob plnění daňových povinností. 

Zahraniční daňové optimalizace

Lze tedy říci, že daňovou optimalizaci je možné vcelku účinně provádět i ve vnitrostátním měřítku. Její účinnost je samozřejmě možné zvýšit při zahrnutí legálních zahraničních struktur, které využívají mezinárodních dohod přímo mezi správci daně dvou nebo více daňových jurisdikcí. Tyto jurisdikce prostřednictvím mezinárodních dohod nejen daňovou optimalizaci umožňuji, ale přímo stanovují právní rámec, ve kterém se tato daňová optimalizace může uskutečňovat a přinášet tak těm, kteří ji využívají, snížení daňové zátěže.